Veškeré moderní vymoženosti však nejsou všespasitelné, a je proto nutné počítat i s tím, že se léčba nebude vyvíjet tak, jak bychom si přáli. Starý člověk obvykle trpí různými stavy, kdy řada tělesných orgánů je doslova opotřebená věkem a životem a jejich výkonnost je výrazně snížena, trpí různými chorobami a některými těžko léčitelnými stavy. Proto je následné léčení po operaci zlomeniny u každého pacienta trochu jiné, lze říci, že musí být každému „ušito“ na míru. Vysoký krevní tlak, cukrovka, ischemická srdeční choroba a jiné nemoci mohou zpomalit průběh rehabilitace i vlastní hojení zlomeniny.

Společné pro všechny pacienty však zůstává snaha o co nejrychlejší návrat k aktivnímu pohybu, tedy o co nejkratší dobu ležení na lůžku. Dlouhé upoutání na lůžko s sebou nese velká rizika vzniku proleženin, zánětů žil, vzniku zápalu plic s následným ohrožením činnosti srdce a selháváním funkcí různých orgánů. V tomto případě plně platí známé POHYB = ŽIVOT !!!

Zraněný starý člověk má právo být rozmrzelý a naštvaný na celý svět, co že ho to zlého potkalo. Má podvědomou reakci bránit se pohybu. Dostává se tak do negativního myšlenkového kruhu, který je pro něho nebezpečný.

„Chodil jsem - upadl - zlomil si nohu - bojím se - nebudu proto cvičit - neupadnu - nic nebude bolet - a když umřu, budu mít klid."

Naším úkolem je proto jej vymanit z této negativní myšlenkové situace a pod kontrolou jej dovést do pozitivního myšlenkového kruhu.

„Budu cvičit - získám sílu - neupadnu - proto se nebojím - stojí za to žít."

Léčba

Součástí rehabilitace starého člověka je nejen vlastní fyzické cvičení, ale i tak zvaná „resocializace“ - neboli návrat do aktivního života pomocí psychologických geriatrických programů, kterých existuje celá řada.

Jsou však stavy, kdy pacient díky sklerotickým poruchám není schopen plně pochopit, že musí sám projevit aktivní snahu při cvičení. Pak záleží na lékaři a jeho dohodě s rodinou, že bude léčba probíhat i přes to, že se takovému pacientovi rehabilitace nelíbí, brání se, chce jen ležet.

Nejedná se v žádném případě o špatný přístup k pacientovi, ale o pokus zbavit ho strachu a doslova ho vyburcovat k aktivnímu životu. V našem zařízení a v našich podmínkách používáme osvědčenou metodu skupinových cvičení, dechových cvičení včetně zpěvu, který je nejúčinnější prevencí plicních komplikací, individuálního cvičení s každým pacientem, dostupných elektroléčebných metod (léčba magnety, ultrazvukem, iontoforezou a podobně). Pod dohledem zkušených rehabilitačních sester pacient postupně zatěžuje operovanou končetinu tak, jak se hojí zlomenina, učí se používat berle a francouzské hole, rozcvičuje ztuhlé klouby. Lékaři denně kontrolují jednat tuto léčbu, jednak léčbu jiných chorob, aby bylo zaručeno komplexní zabezpečení pacienta před možnými komplikacemi.

Někteří pacienti si stěžují na vznik bolestí v druhé, nezraněné končetině. Tyto bolesti jsou vyvolány přetěžováním zdravé strany na úkor „šetřené“ strany po operaci. Postupným zatěžováním operované končetiny se vrací původní rovnováha v zátěži obou stran a bolesti mizí. Často se jedná o pomalý proces uzdravování, který trvá i několik měsíců. Radost pacienta z vyléčení je pak i naší radostí.

Materiál zpracoval MUDr Vladimír Poupa, CEDR