10368176
ENDE
Přihlášení

Vyhledávání

Navigace

 
Všeobecná zdravotní pojišťovna Akreditováno SAK
Nemocnice Jablonec nad Nisou, p.o. - idatabaze.czNemocnice - idatabaze.cz

Důležitá
telefonní čísla

Návštěvní hodiny

Po-Pá: 14:30-17:00
So-Ne, sv.: 14:00-18:00

Mimo návštěvní hodiny lze využít vestibulu a dalších prostor nemocnice mimo lůžková oddělení.
Zdravotní klaun

Jaterní onemocnění

Onemocněním jater se zabývá obor hepatologie. S jaterními chorobami pacienti přicházejí do ordinace jak infektologa, tak i gastroenterologa. Podezření na jaterní onemocnění může často jako první vyslovit i praktický lékař, gynekolog, kožní lékař, internista či chirurg atd. Pokud je vysloveno podezření na onemocnění jater, měl by být takový pacient odeslán k vyšetření do ordinace hepatologa - ; tedy lékaře zabývajícím se onemocněním jater.

Hepatologické ambulance jsou specializovanými ambulancemi buď při infekčních či gastroenterologických ambulancích. Závisí to především na příčině samotného onemocnění.

Játra jsou orgánem, který je uložený v pravém podžebří. Játra dospělého muže mají hmotnost 1 400 - 1 800 g a dospělé ženy 1 200 - 1 500 g. K hepatologickému vyšetření patří nerozlučně vyšetření sleziny. Ta je uložena v levém podžebří.

Vyšetřovací metody v hepatologii

Základními vyšetřovacími metodami v hepatologii je vyšetření lékařem - podrobná anamnéza pacienta, vyšetření pohledem, poklepem a pohmatem. Zjišťujeme, zda-li jsou játra zvětšená, jakou mají konsistenci, zda-li jsou hladká, či nerovná, sledujeme bolestivost - i když normální jaterní tkáň je necitlivá, ale bolestivé je jen jaterní pouzdro, hlavně při jeho náhlém napětí.

U řady jaterních chorob, zejména chronických, můžeme najít celou řadu mimojaterních příznaků, které mají velký diagnostický význam. Nedílnou součástí vyšetření nemocných s jaterními chorobami je laboratorní vyšetření krve. Nejznámějšími laboratorními parametry jsou jaterní testy. Krevním rozborem můžeme získat celou řadu dalších důležitých parametrů. Játra mají velkou funkční reservu a regenerační schopnost. Výsledkem může být i normální nález při pokročilém jaterním onemocnění. Vzhledem k úzkému vztahu žlučníku, žlučových cest a slinivky k játrům, může být laboratorní obraz výrazně změně onemocněním těchto orgánů.

Mezi další pomocná vyšetření jater patří ultrazvuk jater - bývá často prvním vyšetření jater, jelikož toto vyšetření nikterak pacienta nezatěžuje a není invazivní. Zjišťujeme vzhled jater, velikost, přítomnost nerovností či ložisek v játrech. Nesledujeme jen játra jako taková, ale i žlučník, žlučové cesty, cévy jater, dále i slinivku břišní, slezinu, ledviny a vztah jednotlivých orgánů a okolních tkání.

Další vyšetřovací metodou je CT jater (počítačová tomografie), které zobrazuje vyšetřovanou část těla v příčných vrstvách tloušťky 2 - 10 mm. Podle hustoty tkáně potom usuzujeme na změny ve vyšetřovaném orgánu, event. ke zlepšení rozlišení různých procesů je možná aplikace kontrastní látky do žíly.

Magnetická resonance je dalším možným vyšetřením jater. Výhodou tohoto vyšetření je, že nepoužíváme rentgenového záření, ale omezením je přítomnost kovových implantátů u nemocného.

Významným vyšetřením jater je jaterní biopsie. Je to odběr malého vzorku jater tenkou jehlou k podrobnému histologickému vyšetření. Tento odběr provádíme po předchozí lokální anestezii - znecitlivění místa vpichu, který provádíme v 8. či 9. mezižebří vpravo při klidném dýchání pacienta na konci výdechu. Odběr vzorku můžeme provádět bud necíleně, či cíleně - tzn. pod kontrolou ultrazvuku či CT, a to nejčastěji z ložiska v játrech.

Onemocnění jater

Onemocnění jater bychom zjednodušeně mohli rozdělit do několika skupin

  1. Zánětlivá onemocnění jater - jejichž příčinou mohou být viry, dále nevirové hepatitidy (virové hepatitidy typu A,B,C - ty jsou nejčastější, dále ale i D,E,F, které jsou méně časté, dále CMV hepatitis, EBV hepatitis - nebo-li infekční mononukleosa, nevirové hepatitidy - do této skupiny patří především chronické autoimunitní hepatitidy = zjednodušeně dochází k tvorbě protilátek proti vlastním jaterním buňkám)
  2. Choroby jater související s výživou a metabolismem - patří sem celá řada vrozených, ale i získaných chorob
  3. Onemocnění jater na podkladě toxického poškození
  4. Nádorová onemocnění jater
    a) benigní (nezhoubná)
    b) maligní (zhoubná)

1) Zánětlivá onemocnění jater

a) virová
b) nevirová

Mezi v poslední době nejvíce sledované virové hepatitidy jejichž průběh může být akutní či chronický patří hepatitida A, B a C. Akutní hepatitidy jsou v naší republice stále častým onemocněním. Jejich nebezpečí pro postiženého není jen v období akutního zánětu jater, ale i v riziku přechodu v chronický zánět jater, v cirhosu (nebo-li tvrdnutí jater) i s možností rozvoje hepatocelulárního karcinomu (zhoubného nádoru jater).

Nejčastějšími typy virových hepatitid jsou:

Hepatitis typu A

Jedná se o virové onemocnění způsobené virem hepatitidy A, který se šíří tzv. fekálně-orální cestou, což znamená „nemoc špinavých rukou“. Nejčastěji se šíří při špatné hygieně, v oblastech se závadnou vodou, v přelidněných oblastech, v rozvojových zemích. Onemocnění se vyskytuje buď sporadicky nebo v epidemii. Má inkubační dobu 15 - 50 dní.

Onemocnění se projevuje nejčastěji zažívacími obtížemi, zvracením, bolestmi břicha a event. postupným zežloutnutím kůže a bělma očí - odtud tedy název žloutenka.

Prognosa onemocnění je dobrá, jelikož dochází k úplnému uzdravení pacienta a při laboratorním vyšetření zjišťujeme vznik protilátek, které zajišťují imunitu před další infekcí hepatitidou A.

PREVENCE

  • nutno dodržovat veškerá hygienická opatření
  • mytí rukou po WC
  • nekonzumovat vodu z neznámých zdrojů
  • dodržovat zvýšenou hygienu v oblastech s nižší úrovní hygieny,
  • při návštěvě takovýchto oblastí absolvovat očkování proti hepatitidě typu A

Hepatis typu B

Jedná se o virové onemocnění způsobené virem hepatitidy B, který se šíří krví, dále může být ale přenášen i jinými tělními tekutinami jako poševní sekret, sliny, sperma.

Hepatitis typu B je velkým zdravotnickým problémem celosvětově, zejména v zemích třetího světa. Inkubační doba je 30 - 180 dní, v průměru je to 70 dní.

V minulosti šlo hlavně o přenos krví při krevních transfusích, ale v dnešní době se všichni dárci testují, zda-li nejsou nositeli viru hepatitidy typu B.

Rizikovými se stávají především drogově závislí, ale ohrožení bývají také pacienti v hemodialyzačním programu (umělá ledvina), ale i pacienti s výrazně sníženou imunitou (jako např.po transplantacích či onkologičtí pacienti).

Významný je také přenos z matky na dítě, ke kterému dochází přes placentu, hlavně tehdy, když matka onemocněla v posledních třech měsících těhotenství.

Onemocnění může mít různý průběh - akutní či chronický. Jedná se o závažnější onemocnění vzhledem k tomu, že z akutního stadia může přecházet do chronického stavu se všemi dalšími důsledky.

PŘÍZNAKY

V začátku se může onemocnění projevovat nespecifickými „chřipkovými“ příznaky: únava, slabost, malátnost, zvýšené teploty, zažívací obtíže, nechutenství, bolesti břicha, bolesti kloubů, játra bývají zvětšená a bolestivá. Často se může vyskytnout zežloutnutí kůže a očního bělma, ale to může též chybět.

STANOVENÍ DIAGNOSY

Diagnosu stanovujeme laboratorně, jednak zjišťujeme v akutním stadiu zvýšené jaterní testy a dále vyšetřujeme přítomnost protilátek hepatitidy B, ze kterých zjistíme, zda-li nemocný hepatitidu B buď prodělal, či je onemocnění aktivní, či je přenašečem tohoto viru, nebo zda-li má protilátky proti hepatitidě typu B.

Akutní hepatitida B může přejít v chronickou hepatitidu B, svým klinickým průběhem je většinou nenápadnou nemocí, ale se závažnými následky, pokud nedojde k léčbě.

LÉČBA HEPATITIDY B

Pacient musí být informován o své infekciozitě, a to je hlavně důležité pro osoby v sexuálním a těsném rodinném kontaktu s pacienty. Ti by měli být vyšetřeni na přítomnost specifických protilátek. V případě nepřítomnosti těchto protilátek by jim měla být nabídnuta vakcinace proti hepatitidě typu B.

Vakcinace proti hepatitidě typu B se provádí jednak u všech zdravotníků, studentů medicíny, zdravotních škol, dále u pracovníků sociálních ústavů, ale v dnešní době se začíná očkovat celoplošně u dětí a adolescentů.

V dřívější době léčba chronické hepatitidy typu B nebyla možná, dnes už máme v rukou terapii, jejíž cílem je snížení infekciozity, eradikace = odstranění viru a také prevence vývoje jaterní cirhosy a následného případného vzniku hepatocelulárního karcinomu (tj.nádoru jater).

Tato léčba je náročná jak finančně, ale také z hlediska pacienta může mít své nežádoucí účinky, ale je dobře, že tuto léčbu dnes v rukou máme a v indikovaných případech můžeme nasadit.

Hepatitis typu C

Jedná se o virové onemocnění způsobené virem hepatitidy C. I tato hepatitida může mít akutní a chronický průběh i když akutní průběh je méně častý. Inkubační doba je 7 - 8 týdnů, méně častěji bývá přítomné zežloutnutí. U akutního průběhu dochází ke zvýšení jaterních testů, postupně dochází k jejich normalizaci, onemocnění dále přechází v chronickou hepatitidu, která se také ale nemusí několik let vůbec nijak projevit.

MOŽNOSTI NÁKAZY

  • Hlavní cesta přenosu je parenterální - tedy krevní transfusí, krevními deriváty, ale vzhledem, že dárci jsou na přítomnost viru hepatitidy C testování, tento přenos se velmi snížil.
  • Dále je to tetováním, jehlami u toxikomanů, kteří si aplikují drogy nitrožilně.
  • Přenos je možný během vývoje dítěte v těhotenství u nakažené matky.
  • Přenos sexuální je také možný, ale ne tak významně jako u hepatitidy typu B.

STANOVENÍ DIAGNOSY

Toto onemocnění opět zjistíme vyšetřením krve při podezření na možnou hepatitidu C, a to vyšetřením přítomnosti protilátek proti hepatitidě C. Přítomnost těchto protilátek ale neznamená to, že pacient prodělal onemocnění a už je imunní, ale znamená to právě to, že je nakažený a měl by se dále dovyšetřit a event. započít léčbu.

LÉČBA HEPATITIDY C

Dříve tato léčba také nebyla možná, ale v dnešní době tato možnost je, ale má také své nežádoucí účinky a ne každý pacient je k této terapii vhodný a indikovaný. Mezi kontraindikace patří především závažný alkoholismus a dále nitrožilní narkomani především pro špatnou spolupráci.

Bližší informace o léčbě hepatitidy B i C je možno získat v naší Hepatální poradně při gastroenterologické ambulanci Gastroenterologie nemocnice v Jablonci nad Nisou.

2) Choroby související s metabolismem a výživou

a) vrozené
b) získané

Steatosa jater (ztukovění jater)

Při tomto onemocnění dochází k hromadění tukových buněk v jaterních buňkách, jehož příčinou může být jak nadměrné požívání alkoholu, ale také zvýšený příjem tuků a cukrů ve stravě. Dále se na tomto onemocnění mohou podílet cukrovka, onemocnění zažívacího traktu, některé léky, ale také některé metabolické nemoci.

Onemocnění se projevuje především zvýšenými jaterními testy, které potom vedou lékaře k tomu, že pacienta odesílá k ultrazvukovému vyšetření jater, kde zjišťujeme typický obraz takzvaně „bílých jater“. Přesnou diagnosu potom samozřejmě stanoví až biopsie jater = odběr vzorku z jater.

Do této skupiny onemocnění jater také patří také zvýšené ukládání železa do jater, jehož příčina je geneticky = vrozeně daná. Zvýšené ukládání železa doprovází celou řadu dalších onemocnění (především metabolických, hematologických = krevních , chronických jaterních chorob).

3) Onemocnění jater na podkladě toxického poškození

Játra jsou centrálním orgánem metabolismu. Zde se odehrává zpracovávání látek jak vnitřního metabolismu, tak i látek cizích. Biotransformace cizích látek probíhá nejčastěji tak, že vznikají sloučeniny méně toxické a lépe vylučitelné z organismu, proto se mluvíme o detoxikaci. Může se ale stát, že naopak z netoxických nebo málo toxických látek vznikají metabolicky aktivní meziprodukty. Jaterní buňka je pro tyto procesy vybavena speciálními enzymovými systémy, které se podílí na metabolizaci látek různé chemické struktury.

Mezi nejčastější toxické látky, které se podílí na poškození jater patří jistě alkohol, Jeho akutní i chronické požívání má své důsledky sociální, etické, forenzní aj. S alkoholickými nápoji se setkáváme často. Obsah alkoholu kolísá podle druhu alkoholického nápoje. Pivo má 2,8 - 4,7%, vína kolem 12%, destiláty nejčastěji 30 - 40% , ale někdy i 60%.

Po požití se alkohol rychle vstřebává. Při pomalém pití částečně již v ústech, v žaludku pak asi z 20% a zbytek ve střevě. Rychlost resorpce závisí na koncentraci, na obsahu žaludku i dalších faktorech. K úplnému vstřebání dochází během 1 - 2 hodin po požití.

Hladinu alkoholu v krvi můžeme jednoduše vypočítat (nebo naopak ze zjištěné hladiny vypočítat množství vypitého alkoholu ) podle vzorce:

Požitý alkohol v gramech / tělesná hmotnost muže x 0,68 = promile alkoholu v krvi
Požitý alkohol v gramech / tělesná hmotnost ženy x 0,55 = promile alkoholu v krvi

Jenom pro příklad - po požití alkoholu obsaženého v 1 litru vína (asi 100g ) dosáhne hladina alkoholu v krvi asi 2 promile a k jeho úplnému zmetabolizování je třeba asi 13 hodin.

Odbourávání alkoholu se děje výhradně v játrech. Vylučování nezměněného alkoholu ledvinami, plícemi a kůží je po stránce kvantitativní zanedbatelné. Charakteristický zápach dechu je ovšem v diagnose opilosti nenahraditelný.

Alkohol má negativní vliv nejen na játra, ale i na ostatní systémy. Mozek - kdy v počátečních stádiích alkohol stimuluje motorické a psychické funkce, ale snižuje se schopnost koncentrace, pracovní výkon, rychlost reakcí, sebekritika. Při hladině alkoholu v krvi kolem 1 promile se popsané příznaky dostavují asi u poloviny osob. Vyšší hladiny postupně mají vliv na větší útlum činnosti mozku a má až narkotizující účinky, které jsou nebezpečné pro svůj negativní vliv na dechové centrum mozku, což může skončit i smrtí.

Dále dlouhodobé požívání alkoholu má vliv na srdce - srdeční svalovinu, objevuje se častěji srdeční selhání, dále má vliv na celkový stav výživy a také způsobuje nedostatek vitaminů.

U alkoholiků trpí také funkce pohlavních žláz, objevují se poruchy potence, plodnosti. U žen poruchy menstruace a stoupá riziko poškození plodu. Snižuje se také odolnost vůči infekci.

Tolerance alkoholu u žen je mnohem nižší než u mužů. Pro může se považuje za nebezpečnou dávka nad 60 g čistého alkoholu denně (tj. cca 2 l piva, 0,7 l vína nebo 0,2 l tvrdého alkoholu). Pro ženu je nebezpečná dávka již 20 g / den.

Nadměrné a dlouhodobé požívání alkoholu vede k různým postižením jater, přes alkoholickou steatosu (ztukovění) , alkoholickou hepatitidu až k jaterní cirhose = známěji tvrdnutí jater.

Ne vždy platí, že jaterní cirhosa se vyvíjí až po mnohaleté konsumaci alkoholu. Je známo, že alkoholická cirhosa se vyvinula během relativně krátké doby 16 - 18 měsíců.

Alkoholická jaterní cirhosa má různé projevy - jednak celkové projevy jako zhoršení výkonnosti, tlakové bolesti v pravém podžebří, které bývají způsobené zvětšením jater, dále bývá zvětšená slezina, při pokročilém onemocnění se objevují krvácivé projevy - zvýšené krvácení z dásní, nosu, může dojít ke zvětšování objemu břicha, které je způsobeno tvorbou volné tekutiny v dutině břišní - tzv. ascites, který bývá projevem pokročilého jaterního onemocnění. Podstatou samotné jaterní cirhosy je přestavba jaterní tkáně, kdy se tvoří menší a větší uzle a fibrotické změny = jizevnaté změny, kdy se mění celá struktura jater a tím se zhoršují veškeré jaterní funkce.

Jaterní cirhosa není jen onemocněním, jehož příčinou je jen alkohol, ale bývá následkem ostatních zánětlivých onemocnění - hepatitis B, C, chronické autoimunitní hepatitidy a další.

Na toxickém postižení jater se podílí také další látky - léky - některá antibiotika, dále hojně užívaný paracetamol = Paralen. Proto tento lék, i když je volně dostupný, nelze užívat bez dodržení veškerých instrukcí stran dávkování. Dalšími léky mohou být perorální antikoncepce, anabolika, antikonvulziva - léky k terapii epilepsie, cytostatika, anabolika, dále některá psychofarmaka atd.

Poškození jater bývá také vyvoláno některými chemickými látkami - tetrachlormetan, herbicidy, fosfor, anilin, nitrobenzen, etylalkohol, arsen, vinylchlorid.

Významnou toxickou noxou jsou také houby - otrava houbami. Jsou to hlavně muchomůrka zelená, muchomůrka jarní, muchomůrka bílá. Jedovaté houby jsou požity nejčastěji záměnou za houby jedlé. Můžeme se otrávit kdykoliv, neboť houby lze uchovávat sušené, nakládané i zmrazené. Nevýhodou je, že projevy otravy se objevují až s latencí, a to cca za 7 - 12 hodin, ale mnohdy i později po požití hub. Otrava se projevuje nevolností, bolestí hlavy, prudkým a neztišitelným zvracením a průjmy s kolikovitými bolestmi břicha. Dochází k těžké dehydrataci až k oběhovému selhání. Již v tomto stadiu může pacient zemřít, pokud nedojde k časné léčbě, která se nejčastěji provádí na jednotkách intenzivní péče.

4) Nádorová onemocnění jater

c) benigní (nezhoubná)
d) maligní (zhoubná)

Nejčastěji se projevují jako ložiska v jaterní tkáni, které mají různou velikost, ohraničení a strukturu. Mezi benigní = tedy nezhoubné nálezy patří jaterní cysty, fokální nodulární hyperplazie, jaterní adenom.

Mezi maligní nádory jater patří hepatocelulární karcinom, který má vztah k jaterní cirhose, kdy u pacientů s jaterní cirhosou je větší pravděpodobnost vzniku hepatocelulárního karcinomu. K diagnose dochází často náhodně při ultrazvukovém vyšetření pacienta z jiné indikace. Terapie je různá - nejúčinnější je odstranění samotného nádoru jater chirurgicky, ovšem úspěch tohoto zákroku závisí na velikosti nádoru, jeho přesné lokalizaci a vztahu k cévám jater a také na množství ložisek v jaterní tkáni.

Materiál zpracoval MUDr. Marek Řehoř, gastroenterologie

2.8.2006 12:20:27 | přečteno 42850x | Mgr. Petra Hybnerová, MBA
Nemocnice Jablonec nad Nisou, p.o. © 2005-2011
Nemocniční 15, 466 60 Jablonec nad Nisou  |  IČ: 00829838  |  DIČ: CZ00829838
www.nemjbc.cz  |  webmaster: Petra Hybnerová  |  RSS
 
Nemocnice Jablonec nad Nisou, p.o. © 2005-2011
Nemocniční 15, 466 60 Jablonec nad Nisou  |  IČ: 00829838  |  DIČ: CZ00829838
www.nemjbc.cz  |  webmaster: Petra Hybnerová  |  RSS
load